Jak a kdy začít dítě učit cizí jazyk? Tuto otázku si klade každý z nás…

Nejde tolik o to kdy, ale jakou formu výuky zvolit. Děti jsou od narození velmi vnímavé, a proto je nejlepší začít s výukou co nejdříve. Ne nadarmo se říká „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“.

U většiny dětí může klasické učení se cizího jazyka znamenat nepřiměřenou stresovou zátěž, mimo jiné, necitlivý přístup učitele může způsobit i averzi dítěte k cizímu jazyku. Pedagogové a psychologové se proto snaží vyvinout co nejvhodnější metody pro děti a dospělé, které pomáhají efektivnímu procesu učení a praktickému užití cizího jazyka.

Jednu takovou metodu bychom Vám rádi představili. Její autorkou je psycholožka, prof. Traute Taeschnerová z Univerzitá degli Studi, di Roma „ La Sapienza“, která vypracovala a vědecky ověřila novou metodu výuky cizího jazyka pro děti od 3 do 10 let. Tato metoda staví na psycholingvistických studiích zaměřených na sledování osvojování si mateřského jazyka u dětí. Jde o „ inovativní teoretický koncept psychologické podstaty jako naracie (vyprávění příběhu), projevování emocí v řeči, správnou komunikaci, používání výrazových prostředků tváře, hlasové intonace, zacílení pohledu, akce a gestikulace, které tvoří charakter multilingválních produktů a způsobů třídních aktivit.“ (zdroj: Z.J.Zacharová, T.Taeschnerová)

Hocus & Lotus

Každý příběh musí mít hlavní postavu. Tato metoda výuky se opírá hned o dvě hlavní postavičky a těmi jsou Hocus a Lotus. Hocus (mužského pohlaví) a Lotus (ženského pohlaví) jsou dinokrokové neboli dinosauro-krokodýlí postavičky, které děti provází celým příběhem. Jednotlivé příběhy jsou vytvořeny tak, aby se děti dokázaly vžít do různých životních situací.

Příběhy jsou pro děti vytvořeny zábavnou formou s využitím nejpoužívanějších řečových prostředků a prezentovány pomocí krátkých písniček. Každý příběh trvá kolem 5 minut a je doprovázen nejen hudebně a textově, ale i vizuálně pomocí animovaných pohádek.

Jak probíhá výuka?

Výuka cizího jazyka určená pro děti od 3let probíhá za přítomnosti rodičů, kteří se aktivně zapojují do všech aktivit. Průběh výuky je netradiční tím, že se nejedná o „biflování“ slovní zásoby, ale tancuje se, zpívá se, hraje se divadlo a mnoho dalších aktivit vztahující se k právě probíranému příběhu.

Tímto způsobem mají děti možnost si celý příběh zahrát, tím si slovní zásobu osvojí nejen opakováním textu, ale především napodobováním a zapojením se do děje.Hlavním krédem výuky pro děti musí být zábava a nenucená forma výuky. Toto platí nejen pro děti, ale i dospělé!

Chcete se dozvědět více nebo navštívit jednu s ukázkových hodin?

Kontaktujte jazykovou školu Light Point, s.r.o. na telefonním čísle:+420 603 848 281 nebo e-mailem: ivakina@lightpoint.cz a paní ředitelka Veronika Ivakina Vám ráda zodpoví všechny Vaše dotazy.

Více informací o metodě a její autorce naleznete na stránkách: www.hocus-lotus.edu

Japonsko, přezdívané nippon neboli země vycházejícího slunce, je státem, jenž je pro nás vzdálený nejen jazykem a kulturou, ale i svojí polohou. Tato východoasijská země tvořená řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu se díky své lokalitě naprosto odlišuje od Evropy i od ostatních asijských států.

Japonsko: Neprobádaná země

Japonsko není pro Evropany příliš probádanou zemí asijského kontinentu. Jejich kroky většinou míří do japonského hlavního města Tokia, které se původně jmenovalo Edo a bylo malou rybářskou vesnicí obklopenou samými močály. Turisticky velmi atraktivní jsou rovněž města Kjoto, Osaka, Jokohama nebo Kobe.

Pro Evropany může být zvláštní i samotná japonština. Například na rozdíl od češtiny vytváří mnoho slov skládáním. Vznikají tak slovní složeniny různého typu. Pro japonský jazyk jsou charakteristická především složená slovesa, kde obvykle jedno sloveso nese význam a druhé sloveso jej svým významem modifikuje. Tak jako v jiných státech má také japonština spoustu dialektů, nejdůležitější je ale naučit se různé úrovně mluvení. Japonština se dělí na několik úrovní, a to podle toho s kým mluvíme. Máme tak japonštinu prostou, důvěrnou, zdvořilostní a honorifickou. V rámci japonského jazyka také existuje rozdíl mezi mužskou a ženskou japonštinou, který spočívá v používání zdvořilostních výrazů v řeči ženské.

Postřehy Veroniky Ivakiny

Své o Japonsku ví i Veronika Ivakina působící v jazykové škole Light Point, která tuto zemi poprvé navštívila před více než čtrnácti lety. V té době se ještě japonštinou a Japonskem příliš nezabývala. Na Japonsko pohlížela spíše jako na určitou zajímavost či raritu. Do Japonska se vydala na tři týdny se svým japonským spolužákem, se kterým se seznámila během studií ve Velké Británii. Netušila ovšem, jakým způsobem jí třítýdenní pobyt v zemi vycházejícího slunce ovlivní život.

První dojmy z návštěvy Japonska byly pro Veroniku Ivakinu nepopsatelné, velmi ji zaujaly například výrazné kontrasty mezi moderní technikou a tradiční kulturou. Ovšem nejvíce bojovala s orientací na těch místech, kde bylo vše napsáno pro ni tehdy neznámým japonským písmem. Paní Veronika si tehdy uvědomila, že pokud chce pochopit myšlení a způsob života lidí, se kterými se v Japonsku potká, a dobře se v zemi vycházejícího slunce zorientovat, měla by se zkusit hlouběji ponořit do studia japonského jazyka.

Po návratu do České republiky se proto rozhodla pro roční pomaturitní studium japonštiny v Praze, kde se naučila základy tohoto nezvyklého jazyka. Vzhledem k tomu, že je japonština natolik odlišná od evropských jazyků si ale uvědomila, že tento jazyk i nadále neumí dobře používat. Dalším jejím krokem byla proto žádost o studijní vízum v Japonsku a cesta do japonské jazykové školy, a to nejdříve ve městě Shin Okubo, kde spolu s ní studovala spousta studentů z Evropy. Poté se přihlásila do jazykové školy nedaleko městské části Tokia Shinjuku. Tato škola podle jejích slov vypovídala již svým vzhledem o kultuře i tradicích země vycházejícího slunce.

Japonské zajímavosti

Při návštěvě Japonska je dobré znát několik místních zvyklostí. Měli bychom například vědět, že jestliže si objednáme taxík, je neslušné, abychom si sami otevřeli nebo zavřeli dveře. Vstoupíme-li do sushi restaurace, jsme obvykle zdraveni hlasitým „Irashajmasen“, což znamená „Vítáme Vás“.

Při cestování vlakem se v Japonsku zpravidla nemusíme bát o svá zavazadla. Japonsko je natolik bezpečná země, že si ve vlaku můžeme bez obav odložit zavazadlo a nikdo nám jej nevezme. Tedy pouze v případě, necestuje-li s námi další Evropan.

Co se týče toalet, můžeme se v Japonsku setkat se dvěma extrémy. Můžeme narazit buď na turecký záchod, anebo na vyhřívané sedátko s následným umytím intimních partií. Z tohoto důvodu i v japonských restauracích najdeme označení pro japonské a evropské typy toalet.

Lenka Večeřová, Sedmička